Nosíte to, co se vám líbí, nebo to, co se nosí? A nebo nosíte to, co se nosí a vám se líbí!?
Každý máme svůj styl, priority, možnosti a požadavky. Na všechno v životě. Tak tedy i na módu. Někdo módou žije, někdo jí nežije a přesto je chic tak nějak přirozeně. Někdo se zase být chic snaží tak moc, až už není sám sebou a stává se někým jiným. A někdo na to prostě kašle, protože to pro něj není důležité. Co člověk, to jiný názor a vkus.
Móda. Už to slovo… znamená prostě něco in, něco, co se nosí. Dotváří náš vzhled. Je to styl. Slovem módou dnes neoznačujeme jen ji samotnou, ale cokoliv jiného. Že je něco „módní“, v jakémkoliv oboru, znamená proste že je to oblíbené a poptávané. A mění se to stále. Když se v minulosti něco nosilo sto let, dnes na to vystačí roky dva. Všechno se zrychluje. I pohled na svět a módu. Tím pádem se dostáváme do neustálých cyklů, kdy se to, co bylo módní před deseti lety, dostává na pořad znovu s malými obměnami čím dál za kratší dobu. Když se moje maminka směje, „jé, to jsem nosila“, řekne to jednou dvakrát za život. U naší generace už je to jinak „Jé, to jsem nosila“ jsem já osobně už řešila alespoň čtyřikrát a jistě to budu opakovat stále častěji. To je rychlost, co?
Už asi není co vymýšlet, vše tu už bylo. Vše máme. Vybírat je z čeho, někdy až moc z čeho. Jsou tu značky ikony, řetězce, nezávislí malí návrháři, lokální výrobci…Vietnamci 🙂 a tak dál. A tohle vše udává směr, zařazuje nás naší koupí někam, i když nechceme být zařazováni, jsme. Mainstream nebo svůj osobitý styl? Je to vlastně jedno. Důležité je, abychom se cítili dobře. A to se stane jedině v tom momentu, kdy nebudeme slepě nosit jen to, co nosí druzí, lačnit po něčem, co máme pocit že musíme mít, abychom měli „větší hodnotu“ a prestiž, protože když půjdeme vlastním instinktem, většinou se nespleteme a tu jedinečnost pak přirozeně máme. Ta se nedá koupit. Za nic na světě. A z lidí je to na první pohled znát. Zda jsou obětí doby, nebo kreativci svých vlastních fashion stories.
Je doba, kdy je toho jediněčného stylu čím dál méně, protože sociální sítě na nás kladou svými reklamami, ať přímými nebo prostřednictvím známých tváří, tolik tlaku, že je asi těžké to zcela ustát. Kdo nemá na sobě trend zrovna té které doby, jako by nebyl :). Nenechme se vtáhnout. Protože to, co je dnes, nebude zítra. A co bude zítra, nebude za týden. A to se přece nedá ustát s klidným dechem. Není lepší tuhle hru nehrát :)? Je škoda, že to, co někteří skvělí návrháři navrhli a bylo výrobkem výjimečným, se stává v dnešní době spotřebním zbožím ve velkém. Ztrácí to své kouzlo. Kouzlo právě té exkluzivity a třeba i touhy „že třeba jednou…“. Protož chtít mít za každou cenu tu radost nese jen velmi krátce. A mít něco jen proto, že to mají jiní, ji nenese už vůbec. Není to radost, co nás sytí, ale ego. Přesto je úžasný mít možnost sledovat svět tak zblízka. Dělat si názor a rozšiřovat si obzory a třeba i pěstovat vkus. Ale ten svůj :). Ne někoho jiného.
Přiznám se, že mě dokonce to, co se mi roky líbilo, ale vídám dnes a denně na každé fotce na instagramu, se mi začalo protivit, kouzlo pominulo…. a to mě celkem mrzí :), neb těch ikonických věcí totiž takhle rapidně ubývá. Stávají se pouhou věcí, která pozbývá esenci toho, kdo ji stvořil.
Zdobíme se od nepaměti. Každý chceme hezky vypadat, móda nás baví. Někdo si s ní hraje víc a někdo méně. Když jí ale bereme jako hru a ne moc vážně, tak pak teprve má šanci být svá a osobitá. Moc snahy škodí. Protože alfa omega ta „slupka“ našich životů není. Ale řeknu vám, mě taky baví. A moc :).
Karolina
