Dosáhnout čehokoliv, co si přejeme, ale bez úsilí. Neprotiřečí si ty dva výrazy? Dosáhnout a neusilovat? Právě že vůbec ne. Na to člověk ale přijde až v ten moment, kdy celé to konání pustí. A pak se to děje. Bez úsilí.
Stalo se mi to už mockrát. A je jedno, zda se jedná o vztahy, práci, touhy a sny. Někdy můžeme dělat maximum a výsledky se stejně nedostaví. Říkáme si, jak je to možné, udělal/a jsem pro to všechno! Jenže to je asi ten problém. Člověk má udělat maximum pro věc, ale jen do určitého bodu. Ve chvíli, kdy už se věci lámou a jsou moc na tlak, v ten moment by to měl pustit a nechat být. Jak ale poznáme, že v tom bodu právě jsme? Těžko říct. Asi cvikem? Prohrami, výhrami. Intuicí. Kdy už je to moc, a kdy málo. Věci na sílu podle mě nefungují. Možná krátkodobě ano, ale dlouhodobě ne. Nepřinášejí to, co měly. Nedělají šťastnými. Určitě to každý z nás už zažil. Když si cokoliv vynutil, vydupal, šel až za hranici, jakkoliv to chcete nazvat. Bylo to nakonec fajn, nebo ne? Neznamená to ale, že nemáme být aktivní a nechat věci být. Myslím že vítr do plachet je fajn, ale lámání kormidla na jakoukoliv stranu už je proti síle a jeho moudrosti. Co myslíte?
Někdy se stane, že nevíme už kudy kam. Říkáme si, vždyť jsem pro to udělal/a všechno. Ano. A v ten moment je dobré se zastavit a loďku poslat po trase. Věřte, že dopluje, kam má. Neztroskotá. Naopak ta, která byla silou poháněna a vítr ustane, ztratí se ve vodách širých, protože už neví kam, kde měla být, kam měla plout, jaký byl její význam a cíl. Přirozený vývoj byl potlačen silou zvenčí.
A tak už vím, že kdykoliv mám pocit beznaděje, ať už s prací, nebo čímkoliv jiným, kdy se zdá, že jde všechno ke dnu, ačkoliv jsem se snažila, tak v ten moment odstoupím a čekám, třeba i připustím možnost prohry. Někdy to trvá pár dnů, někdy týdnů. Ale vždycky se pak začnou dít skvělé věci a všechno se otočí. A čím více se těch dobrých věcí už stalo, tím víc rozumím tomu „BEZ ÚSILÍ“. V tom je totiž ta pravá síla. Síla z podstaty, bez síly vynaložené.
Dýcháme bez úsilí a fungujeme. Dýcháme-li s kontrolovaným dechem s úsilím, tělo začne tuhnout a nepřirozeně se chovat. Ne vše je nutné mít pod kontrolou. Od dechu nás to p(r)onese životem tak, jak má.
Krásné letní dny, bez úsilí :), samozřejmě, Karolina
